Děti v roli konzumentů

Dokument Consuming Kids: The Commercialization of Childhood úžasným způsobem popisuje způsoby, jakými pracuje reklama a marketing zaměřený na děti. Jak ovlivňuje prostřednictvím emocí jejich přání a preference ve prospěch určitého produktu a jak se jim daří samotné výrobky a značky protlačit do dětských pořadů. Moje dítě nebude mít ve svém pokoji alespoň do osmi let televizi:-)

Jak roztát nad překladem

Tohle dílko The Browning Version dokázalo zachytit výseč části života jednoho středoškolskýho učitele klasických jazyků na tradiční anglické škole v době, kdy tzv. končí kariéru. Režisér Figgis dobře vystihl jeho zvyky, vztah k manželce, jenž ho podvádí s jedním s kolegů a s níž si nikdy nerozuměl, přístup k žákům, kteří ho spíše nenávidí pro náročný metody a přístup jak z minulýho století, k řediteli co se ho s neskrývanou radostí zbavil a poslal do ho důchodu. Místy je to drama a do toho zní klasická řečtina a latina. Důležitou úlohu hraje ve filmu schopnost vyjadřovat své pocity a umění sebereflexe.

Entre les murs

Poslední dobou mě berou filmy ze školního prostředí. Ve snímku Mezi zdmi rozhodně nečekejte žádný akční scény. Téměř celý se to odehrává v průběhu vyučování. Hodiny sou spíš než o samotným obsahu o motivaci. Ze vzájemných slovních přestřelek, rozhovorů s učiteli, problémům s rodiči... všechny ty masky co na sebe studenti berou, vylíčení rozmanitých zájmů, osobních sporů a různé strategie jak je řeší. Prostě bylo vidět, že to sou skuteční lidé. Úplně mě to vtáhlo do třídy, donutilo mě to přemýšlet a myslím, i když se to odehrává ve Francii, je to kulturně přenositelný a snad to něco vypovídá taky o škole u nás.

Rozum a cit v Barceloně

Woody Allen pojal svou komedii Vicky Cristina Barcelona (USA, Španělsko; 2008) jako zápas a zároveň radost ze života. Děj je jednoduše a přitom geniálně postaven na skvělých hereckých výkonech milostného jehlanu. Na vrcholu se ční postava záletného charismatického malíře Juana v podání Javiera Bardema kolem něj se prolínají dvě američanky na prázdninách rozumná Vicky (Rebecca Hall), náladová Cristina (Scarlett Johansson) a bývalá láska temperamentní Maria Elena (Penelope Cruz). Na umění hereckých osobností to myslím stojí a padá. Zaujali mě i jiné postavy např. otec básník, manžel Vicky. Předností jsou rychle uhánějící děj nabitý dynamikou, promyšlené dialogy, vnitřní komentáře autora, plno drobných detailů a úsměvných momentů. Celý film působí inteligentně, vtipně, má jiskru, a i přes některé zkratky (temperamentní umělci) a zbytečné dějové odbočky (střelba na konci) považuju tento film za jeden z nejlepších, co sem letos viděl...

Doporučuju Láska a Barcelona nebo Únik do vysněného ráje.

Občas je dobré vyčkat v přítmí lampy

Někdy je na filmu nejzajímavější to nevyřčené. Například komentář dvou týpků sedící předemnou v kině, který sem nezaslechl, protože mluvili přliš potichu. Nikdy nepublikované režijní poznámky, vysvětlující některé detaily z osudů postav, nebo útržkovité části děje, jenž se však do filmu nedostaly. U knih bývá informace "v pozadí" schovaná v poznámkách pod čarou. Čtenářům doporučuju pozoruhodnou knihu Vila-Matase (1948) Bartleby a spol. Jedná se o dnes již kultovní postavu Melvillova písaře, který na všechno odpovídá „já bych prosím raději ne“. Podle Bartlebyho, pojmenoval Vila-Matas spisovatele, kteří se po své prvotině odmlčeli nebo psát ani nezačali. Na 184 stranách knihy se nachází 86 poznámek pod čarou, jež odkazují k neexistujícímu textu. Jedná se o mix příkladů ze života a díla nejen reálných spisovatelů (Kafka, Musil, Rimbaud), ale i fiktivních bartlebyů. Pro zájemce, kteří raději vychutnávají kouzelné detaily ve filmové podobě, je ideální Ztraceno v překladu (USA, Japonsko; 2003). Krásně něžně smutně nenápadný příběh o náhodném přátelství dvou američanů Boba (Bill Murray) a Charlotty (Scarlett Johansson) v jednom tokijském hotelu...