Občas je dobré vyčkat v přítmí lampy

Někdy je na filmu nejzajímavější to nevyřčené. Například komentář dvou týpků sedící předemnou v kině, který sem nezaslechl, protože mluvili přliš potichu. Nikdy nepublikované režijní poznámky, vysvětlující některé detaily z osudů postav, nebo útržkovité části děje, jenž se však do filmu nedostaly. U knih bývá informace "v pozadí" schovaná v poznámkách pod čarou. Čtenářům doporučuju pozoruhodnou knihu Vila-Matase (1948) Bartleby a spol. Jedná se o dnes již kultovní postavu Melvillova písaře, který na všechno odpovídá „já bych prosím raději ne“. Podle Bartlebyho, pojmenoval Vila-Matas spisovatele, kteří se po své prvotině odmlčeli nebo psát ani nezačali. Na 184 stranách knihy se nachází 86 poznámek pod čarou, jež odkazují k neexistujícímu textu. Jedná se o mix příkladů ze života a díla nejen reálných spisovatelů (Kafka, Musil, Rimbaud), ale i fiktivních bartlebyů. Pro zájemce, kteří raději vychutnávají kouzelné detaily ve filmové podobě, je ideální Ztraceno v překladu (USA, Japonsko; 2003). Krásně něžně smutně nenápadný příběh o náhodném přátelství dvou američanů Boba (Bill Murray) a Charlotty (Scarlett Johansson) v jednom tokijském hotelu...

Loučení s americkým snem

Drsný zajímavý filmový příběh Americký gangster (USA; 2007) o cestě řidiče (Denzela Washingtona) mezi elitu drogové mafie 70. let. Využije pašování levné grogy z Vietnamu a postupně se propracovává i díky násilí a úplatkům na vrchol. Snímek dokumentuje pozadí korupce, hry policie a představuje možnosti člověka jak uspět, když se chytí správné příležitosti. Z filmu je místy slušně napínavý, ale Russell Crowe mě narozdíl od charismatického výkonu v některých jiných filmech s tím morálním postojem až tak moc nebral:-(.

Na okraji společnosti

Film Princezny (Španělsko; 2005) je díky své dramatičnosti téměř sociologickou sondou, zobrazující životní příběhy prostitutek Caye a Zulemy. I přesto že obě pocházejí z rozdílného sociálního a kulturního prostředí, se jejich životy v určitém momentě protnou a sdílejí jej společně ve stejném domě. Zaujaly mě především skvělé herecké výkony obou představitelek hlavních rolí, reálné zobrazení prostředí a vztahů, psychologicky propracované dialogy, užité prostředky k vyjádření citů a snů, a to i navzdory tvrdé realitě…

Protiklady se přitahují

Určitě jedna z nejlepších romantických komedií Zelená karta (Austrálie, Francie, USA; 1990), zaručí skvělou zábavnou podívanou. Je vystavěná na vtipném příběhu, protikladných povahách partnerů v podobě bouřlivého, poživačného ale zároveň něžného francouzského hudebníka George a Bronte. Georg, kterého skvěle zahrál Gérard Depardieu, potřebuje povolení k práci a bydlení (zelenou kartu) v USA. Bronte je jeho úplný opak, vegetariánka pečující o rostliny v prostředí newyorské komunity s velkým střešním bytem se skleníkem. Aby získala pronájem, potřebuje rychle manžela:-). Spousta emocí, zápletek a vtipných situací jsou společně propojené do obdivuhodného filmu.

Veselé Velikonoce

Přátelé většinou na komedii Veselé Velikonoce (Francie; 1984) reagují dost rozporuplně. Někteří film zatracují jako "slátaninu dialogů", druzí ho naopak oceňují především pro množství vtipných momentů. Mě se film líbí. Situační komika s nádhernou mladičkou Sophií Marceau a nápaditým Belmondem, který se dokáže vyvléct z každé nepříjemnosti a tato role svůdníka mu fakt sedla.

Multikulturní vnímání hudby, poezie a filozofie

Přestože tento příspěvek není o filmu jako takovém, lze jej číst filmovýma očima. Na festivalu word music v letním kině Širák v Hradci mě doslova uchvátilo hudební vystoupení kmene Lo´Jo, pocházející ze západofrancouzského města Angers. Hudba v jejich podání zahrnuje sdílení mnoha vrstev žánrů a vizuálních kouzel, do své hudby zařazují nejrůznější podněty posbírané na cestách; šanson, rytmus, poezie, atmosféru pařížských kaváren, cirkusové běsnění nebo rytmy západní Afriky v poušti. "Hudba vychází z našich představ o ní", říká zakladatel a multiinstrumentalista Denis Péan. Členové kmenu Lo´Jo procestovali s divadelníky města východní Evropy, často pobývají v Africe, inspirují se hudou z Karibiku nebo londýnskou taneční scénou. Každopádně se jedná o jednu z nejinspirativnějších živých kapel co znám.

Dal bych si sklenku

Nádherná romantická komedie Dobrý ročník (USA; 2006) o návratech do dětství a hledání smyslu bytí. Režisér Ridley Scott díky spojení zajímavého příběhu, výborných hereckých výkonů a mistrně vykreslené atmosféře odvedl podle mého názoru dobrou práci. Kouzelná nálada spojená s návraty do dětství, variace prožitků v nádherné krajině, prostředí makléřské firmy, pohledy na život, jeho půvab, oprýskaný dům, přátelství, dobré víno a sem tam vtipný moment. Hlavní hrdina (Russella Crowe) propadne kouzlu francouzské vinice a... nebo raději ne. Dívejte se a žasněte, co člověk může najít často i proti své vůli.

Občas se tak trochu všichni topíme ve snech

Dramatická filmová lahůdka Snílci (Francie, Itálie, Velká Británie; 2003) osloví všechny amatérské revolucionáře. Na pozadí změn revolučního roku 1968 nechává Bernardo Bertolucci rozehrát místy extrémní partii vztahů a sexu. Vnitřní drama hrdinů jako by odráželo konfrontační nálady bojů v ulicích Paříže. To nejpodstatnější se však odehrává bytě pařížských sourozenců (mj. milovníků filmu) a jejich amerického přítele. V hlavě mi zůstalo nadšení pro film jako takový, bizardní sázky, běh Louvrem, úžasné intelektuální tlachání mísící se s dobovými asociacemi a svůdná Eva Green...

Edith Piaf

Film Edith Piaf (Francie, Velká Británie, Česko; 2007) mapuje strastiplnou cestu ke slávě a pádu legendy šansonu. Především mě zaujal herecký koncert Marion Cotillard, smutek, silná vůle, zkoušky osudu, procítěnost některých míst, atmosféra a božský hlas… (Video dostupné z http://edithpiaf.unas.cz/download6.htm).

Svou tragickou existenci vychutnávejme plnými doušky

Klasický (ve své době však revoluční) snímek režiséra Jeana-Luc Godarda U konce s dechem (Francie; 1960) je mistrovské dílo vypovídající o absurditě tohoto světa a lidské existenci v něm. Do obrazů, zvuku a mistrných hereckých výkonů ústřední dvojce (drsný zločinec, bezprostřední, sebejistý a také přitažlivý Jean-Paul Belmondo a kráska protřelá životem Jean Sebergová) se podařilo vtěsnat proudící tempo zločinu, jež pobuřuje diváky a nebere ohled na ostatní, iracionální chování, úžasné detaily (promenáda, krádež, auto, noviny) a touhy antihrdinů popírající sebe sama...

Když Vás dožene minulost

Bezpochyby se jedná alespoň pro mě o kvalitní přemýšlivý snímek. Děj je jednoduchý: Esma matka samoživitelka chce své dvanáctileté dceři Sáře dopřát školní výlet a celé se to díky pohnuté osobní historii postupně komplikuje. Kulisy současného Sarajeva dotvářejí silný osobně a genderově laděný příběh (ve výrazu vyjádření povahy postav hlavních hrdinek i v režii díky Jasmile Zbanic je vidět ženský pohled) na pozadí bosenské tragédie. Film Grbavica (Bosna, Rakousko, Německo, Chorvatsko; 2006) má propracovaný děj, zvláště konflikt matka - dcera v kontextu jejich sociální situace, super gangsterské dialogy, spousta nevyřčených myšlenek, politické pozadí, emocionální vyvrcholení a hrdinky hrály tak nějak přirozeně a opravdu dobře.

Kdybych tak měl tu moc...

Psychologické drama 5x2 (Francie; 2004) ze života Marion a jejího muže Gillese. Prostřednictvím retrospektivně vyprávěného příběhu postupně sledujeme pět klíčových scén nenaplněného patologického partnerského vztahu a později manželského soužití. Od emočně nejsilnější části rozvodu a realistického „sexu na rozloučenou“ pokračuje nevěrou (i když se chtějí změnit, jsou si již tak navzájem odcizení, že to asi nejde. Kdyby jen měli tu moc vrátit se do minulosti udělat ve vztahu něco jinak...), narozením dítěte, svatbou a končí seznámením. Film režiséra Françoise Ozona lze chápat jako střípky neúplné mozaikovité sondy do rozkladu partnerství. Celé to na mě působilo smutně, světobolně a až na svatbu dost skutečně. Film bych pouštěl studentům psychologie k tématu problémy manželských a partnerských vztahů.

Jeden z možných pohledů na život

Autentický filmový příběh o skupině obyvatel obyčejného dánského městečka, smolařích, kteří se životem spíše protloukají, místo aby si ho užívali. Tak by mohl znít podtitul pozoruhodného filmu Italština pro začátečníky (Dánsko, Švédsko; 2000). Recepční, farář, bývalý fotbalista, kadeřnice - dohromady je náhodně spojí společný kurz italštiny, kde se přihlásí i přesto, že žádný z nich jazyk vlastně profesně nepotřebuje. Režisérce Lone Scherfigové se podařilo rozehrát místy humorný, ale především krásně smutný příběh plný vnitřních dramat a osobních starostí, kde se každý z hrdinů snaží překonat osobní problémy, uchopit prostřednictvím životní zkušenosti sám sebe a dojít tak k naplnění života. Film, jeho atmosféra a plynulost děje, na vás působí velmi přesvědčivě a laskavě. Postupně se stáváte součástí příběhu, vtahuje vás do něj, v myšlenkách se vkrádáte do života postav, máte pochopení pro jejich slabosti, rozhodně k nim v průběhu filmu nezůstanete lhostejní a hlavně to celé dává smysl.

Něco málo k blogu

Na blogu se pokusím představit některé ze svých (nejen) filmových zážitků. Rád chodím do kina a potom s přáteli hodnotíme filmy a diskutujeme o nich. Najdete zde hodnocení vybraných snímků, jejich vizuální stránky, propracovanost děje nebo uvedu nějaké zábavné momenty. Vše odráží můj osobní pohled. Nejde mi o učeně se tvářící rexlexi z pohledu filmové vědy, ale spíš o subjetivně zabarvené přemítání nad filmem samotným ve smyslu odrazu události, vztahu, nad kontextem věcí okolo a kontextem kontextu...